Už máme i nože. Cože?

Článek
Už máme i nože. Cože?

Prosvištěl jsem novinky v nabídce, abych zjistil, že jsme se rozrostli o pár značek mimo IT obor. Ono se to totiž může někdy hodit.

Onehdy jsem se zase odvážil doma do kuchyně a otevřel příborník. Vidličky ve tvaru Neptunova trojzubce, příborový nůž s měděnkou, kterou vídám jen na masařkách a polévkové lžíce, kterých se bojím dotknout i ve svářeckých rukavicích. Čajové lžičky už jsem tam drahně let neviděl. Čaj si míchám obrácenou stranou vařečky a puding – když si ho udělám, jím prstem.

Kuchyňské nože, to je kapitola sama pro sebe. Máme přesně tři. Velký šéfkuchařský – ostrý tak, že jsme si s ním rozmáčkl rajče, nůž na chleba, který jsme snad nikdy doma ještě neměli, takže je ještě v plastovém obalu a malý ostrý nůž s délkou čepele 10,5 cm a nápisem „mutli-purpose“. Slovíčko víceúčelový si manželka vyložila po svém, takže s ním nedávno zase něco otevírala a potom mi s výmluvným úsměvem oznámila „Asi se ulomila špička.“ Dodnes jsem nevěděl, že věta „Asi se ulomila špička.“ znamená, že bude chybět sedm centimetrů čepele. Musím však ocenit, že ho v příborníku vrátila na své místo. Kuchyňské nože máme tedy vlastně jen dva a jednu zachovalou rukojeť.

V nabídce jsem našel sadu nožů BerlingerHaus, tak je asi brzy prubnu. Na pohled vypadají parádně, je to rovnou sada pěti nožů, nůžek a ocílky a vše je v pěkném stojanu. Když k tomu manželce přikoupím sekáč na dlaždice, vytahovač hřebíků a bourací kladivo, mohli by nám nože zase nějaký čas vydržet…

BerlingerHaus nože

Když už jsem stál v kuchyni, zabrousil jsem v myšlenkách na konec srpna. Kamarádka nás pozvala na víkend. Chodím k ní rád, je to příležitost, kdy se zase trochu najím. Nesezdaná brunetka, sto sedmdesát dva centimetrů vysoká, IQ stejné jako výška a postava mocné princezny Xeny. Stála v kuchyni, připravovala nám jídlo, já se opíral ve futrech a se zalíbením sledoval její širokou pánev. Perfektní tvar, krásně hladký povrch a tak akorát do ruky (mluvíš doufám pořád o nádobí?! – pozn. manželky… jak jinak – pozn. autora). Co Vám budu povídat, odpoledne jako malované.

Přes hezkou vzpomínku jsem se vrátil zase domů a podíval se na naši pánev. Kdysi bývala kulatá s rovným povrchem, teď je to spíš elipsa se sklonem 15 stupňů. Má praktickou nasazovací rukojeť. Ne že by to tak výrobce zamýšlel, jen v průběhu času vypadl šroubek – předpokládám, že mě do jídla – a tak teď jde v případě potřeby sundat. Povrch má nepřilnavý tak, že se na ní dokáže přilepit i máslo. Vskutku výborný pomocník.

Když už budu pořizovat nože, mohl bych to sfouknout i s pánví. Jakou pánev má kamarádka zatím nevím (ach ta čeština :-)). U nás mi padla do oka BerlingerHaus Carbon edition. Průměr 30 cm, granitový/mramorový povrch – to zatím netuším co je, ergonomická rukojeť a materiál, který neobsahuje PFOA, což jak jsem se dozvěděl, je "Perfluorooktanová kyselina (PFOA) – syntetická kyselina s bohatou historií v chemickém průmyslu." Předpokládám, že naše původní pánev je z velké části právě s přísadou téhle dobroty, tak mi možná s novou pánví přestanou padat vlasy.

BerlingerHause pánev

Zkuste na novinky mrknout, všechno se nám postupně objevuje v záložce „do kuchyně“ a třeba i Vám by se něco domů hodilo.

Já, když už jsem do naší kuchyně vkročil, mrknu i do skříňky v rohu. Za dobu co tu bydlíme, jsem tam nekoukal, tak možná píšu naposledy…

-bj-