Dokážete to vůbec využít?

Článek
Dokážete to vůbec využít?

Crucial si dal opravdu na čas. Zatímco na poli 2,5“ SSD válcuje trh, tak v segmentu NVMe si už uživatelé mysleli, že padnul za vlast. Je to pár týdnů co jsme se dočkali a výsledek – řekl bych – stojí za to.

Jednou za čas dostanu záchvat a začnu si uklízet v šuplíku, kam odkládám vysloužilé komponenty – to jsou ty, které by ještě léta dobře sloužily, ale pocit, že potřebuji něco nového, je většinou odsune na druhou kolej. Přes grafickou kartu OAK – která v kombinaci s ovladačem myši dělala v DOSu peklo v podobě náhodných (barevných) znaků i na černobílém monitoru a vlastnoručně vyrobenou „zvukovku“ Covox, kterou mi vždy připomene jizva od propájeného prstu, jsem se dostal až na dno (šuplíku, ne psychické :-)), kde jsem našel pevný disk Maxor s kapacitou 40 MB. Disk velký jako bochník chleba a s hmotností kovadliny jsem nevěřícně obracel v ruce. Na stole se vedle NVMe SSD opravdu vyjímal. Co včera bylo vrcholem techniky, je dnes dobré už jen jako střelivo do praku a člověk pod tíhou novinek rychle zapomene, jak to letí.

Crucial P1 NVMe M.2 SSD – než bych ze sebe tohle vykoktal, tak by vyšel nový model. Říkejme tomu prostě „krůšl pé-jedna“.

Když už jsme u toho názvu… Ačkoliv se mezi uživateli často používá „krašl“, „kruciál“ nebo náš oblíbený název z Valaška, kde tomu říkají „kroušl“ – co to proboha je „kroušl“? Rohlík otočený na obě strany nebo snad nakousnutý frgál? – výslovnost je „krůšl“. Takže pokud nejste z Valašska, nebo nemáte-li zarytou nějakou vlastní verzi, říkejte tomu emericky „krůšl“.

Název známe a co to vlastně je? Je to vůbec první NVMe SSD s QLC čipy. Když tohle uživatelé zjistili, aniž by měli disk otestovaný, začalo obvyklé kolečko hysterie na téma – na to už nepůjde vůbec nic zapsat. Potom z první zahraniční recenze vypadlo, že 1 TB verze vydrží 100 GB denně po dobu pěti let než se „ošoupe“ a bylo po povyku. Dokáže to běžný uživatel zdolat? Ani náhodou. Takže tady jsme v klidu.

Crucial P1 SSD

Rychlosti – další atribut bezesných nocí lovců nesmyslů. Na disku jsou data a ne z ohně dým, chci je tam mít na furt a teď mi došel rým. Na papíře se píše sekvenční čtení až 2 000 MB/s, zápis až 1 700 MB/s. Sekvenční rychlosti jsou pro práci s velkými soubory, nic jiného od nich nečekejte a jestli Vám doteď bohatě stačilo pět set na pět set u 2,5“, tak co si počít se čtyřnásobkem. Navíc dle recenzí to P1 ještě přelezl.

Co bych tak mohl kopírovat, abych to využil… hmm… mrknu se na disk, co mi tam leží největšího. Otevřu terminál a z paměti vyťukám příkaz „find / -type f -printf '%s %p\n'| sort -nr | head -10“ (tak tady trochu kecám, zkopíroval jsem příkaz z netu – pozn. autora). Vypadne na mě deset největších souborů na disku, kde na prvním místě je 153 MB album Sagas německé metalové skupiny Equilibrium – mimochodem vřele doporučuji k tanci a poslechu. Takže jakožto běžný pracující nemám nic, čím bych mohl disk utahat. A nebude ho mít ani drtivá většina dalších uživatelů, dokud z toho neudělají závod, který z disků je nejrychlejší. Stejně přínosné jako, který z princů je nejbohatší… Tedy i v případě rychlostí jsme v klidu.

Ihned k dispozici jsou kapacity 500 GB a 1 TB a v dohledné době – kterou výrobce nijak nespecifikoval, tak nevím proč píšu dohledné – se objeví ještě 2 TB model. Je potřeba psát, že to zase většině národa bohatě stačí?

Cenovka je parádní, je to vůbec nejlevnější A-brand na trhu.

Takže co Vy na to? Máte stroj a děláte činnosti, kde potřebujete závratné rychlosti jak sekvenčních tak náhodných rychlostí – potom o P-jedničce zapřemýšlejte, je to dobrá volba pro uživatele, kteří potřebují nebo jen chtějí maximální výkon a spolehlivé médium pro svá data. Záruka je pět let a ani nechci pomyslet, co se za tu dobu zase změní.

-bj-